IX. S BOHEM...

Je marno vše: na brvách slzí tíha,

šept sladkých slov i úsměv laškovný –

mně v mysli leží čtená často kniha

z veřejné jakés půjčovny.

Když číst jsem začal, jak mi bilo v skráni,

jak oči mé ty stránky hltaly!

Tak tryskem šlo to naše milování

a stránky jen se kmitaly!

Já dočet... Pocit nadšení mě schvátil

a hrd jsem byl jak zvítězivší král –

za chvíle ty bych životem byl platil

a krev svou za ně dal.

A v pyšném tomto rozvášnění krve

jdu v knihu znovu – bozi, jaký děs!

Já viděl teď, co neviděl jsem prve,

můj královský háv kles...

Na stránkách něhy, poesie, vášně,

scen neviných i pochyb, snů i muk –

sled cizích prstů zjevil se mi strašně

a otisk cizích ruk...