IX. Šeptáno do ucha.

Když ruce jsme a duše sobě dali,

když vše nám ničím, co jest bez nás tady,

když bez druhého nemá žití vnady,

proč mezi námi tichý ten boj stálý?

Je pravda, moc nám svět a lidé vzali,

my zakusili hořké býlí zrady,

jak ptáci tiskli hlavy dohromady,

proč mezi námi tichý ten boj stálý?

A víme, přece v nás jen síly kotva,

jsme ztraceni, když sebe opustíme,

jen v nás je „jistě“, kolem samé „sotva“.

Proč zasyčí had, který dole dříme,

a jedem svým nám čisté nebe zkalí,

když ruce jsme a duše sobě dali?