IX. Ó snivé břízy, dumné borovice!

Ó snivé břízy, dumné borovice!

zde sedává ve vašem tichém kruhu,

jí šumět v sny, stín házeti jí v líce,

to vše buď přičtěno vám za zásluhu!

Ó mechu, tebou být, pod nožkou její

když hedvábné se tvoje nitky chvějí.

Ó vršku břízy, k němuž hledí, svislý! –

Co ale chci? – Zde jistě na mne myslí!