IX. Srdce moje v ňadrech jako zvony buší –

Srdce moje v ňadrech jako zvony buší –

zapomeň, má duše, líp’ je pro Tě tak!

Za vrcholy slunce klesá – západ tuší

žhavý tak a temnou noc můj zhaslý zrak.

Píseň kosí ztichla nad kvetoucí hruší,

soumrak v kraj se snáší jako smutný pták –

šeď se s nachem snoubí – hroby nevyruší

nic již ze snů – v tůni tiše leží vrak.

Bláhové mé srdce, ztiš se, navždy ztiš!

A Ty, duše moje, přestaň doufat jednou,

zapomněla’s na vše? Trpěla Jsi, víš?

Trpět zase budeš, nové rány mít,

hvězdy, jež tu pro Tě svitly, zase zblednou...

hroby tiše spí... zda chceš je probudit?