IX. SVATÝ A POŽEHNANÝ.

Ti v bílém oděvu

v zníceném prozpěvu

volají: Svatý!

i cíli zní jich hlasy:

Té bráně zemské krásy

Buď Požehnán!

Ti z ohně stvořeni

v extasi vnořeni

volají: Svatý!

Ti věrni v tisícech,

ve proudech, v požárech:

Svatý a Požehnaný!

Již v sferách záři

harf ve žaltáři

volají: Svatý!

Ti, jimž on volnost dal,

okovy k sobě spjal:

Buď Požehnán!

Již z mračen temných řas

chýlí svůj bleskný jas,

volají: Svatý!

Již Boha poznali,

jediným nazvali:

Svatý a Požehnaný!

Ty svaté davy

jej, Bůh, jenž pravý,

volají: Svatý!

Ti hlasatelé,

ti učitelé:

Buď Požehnán!

Již vždy jej chválí

v nových sfer dáli

volají: Svatý!

Podaných tábory

králů svých se sbory:

Svatý a Požehnaný!

Ti všichni zářící,

po boku žíznící

volají: Svatý!

V etheru výsosti

sbor otců blahostí:

Buď Požehnán!

Ti světlem zladění,

jak vojska zřadění

volají: Svatý!

Jež vyrval porobě,

službě své osobě:

Svatý a Požehnaný!

Sluncí všech chorovod

pohřížen v plesů brod

volá vždy: Svatý!

Posledních jisker žeh,

my v noci propastech:

Buď Požehnán!

Ti, již se zdvíhají,

v letu mu zpívají,

volají: Svatý!

Ti ve prach skolení,

od něho zvolení:

Svatý a Požehnaný!

Ti ve hvězd prestolu

ve mroucím zápolu

volají: Svatý!

Ti, jimiž kosmu dech

dál proudí v aeonech:

Buď Požehnán!

Pod trůnem Cherubim,

haleni v mrak a dým

volají: Svatý!

Legií bez počet

modlitbou chví se ret:

Svatý a Požehnaný!