IX. Tak divě vášeň burácí,

Tak divě vášeň burácí,

jak svět by chtěla zbořit.

Však běda, on je mohútný

a marné s ním se mořit!

Tu síla lidska nevystačí,

kde vášeň slepá skály páčí!

Tu marně síla burácí

a srdce žalem rozhárané

z ran tisícerých krvácí!

Jen bystrý duch, kdy s rozvahou se pojí,

a v divokém se s bludy měří boji,

jen bystrý duch, ten světa zvrátí kruh!

Ten mocný duch, ten věčný, všemohoucí,

je duch to náš, duch slávy nehynoucí,

a v něm se zjevil světa tvůrce – Bůh!

Vy nevěříte v sílu svou?

Ó věřte, ona stačí!

Jen když ji vůle napíná

a rozum cestu značí.

A dovede-li bludů svět,

to naše peklo zbořit,

pak volně peruť rozepne

a bude nebe tvořit! –