IX. Tak musím zpívat, jako cítím.

Tak musím zpívat, jako cítím.

To kletba. Mysl básnivá

své zpěvy protkat musí kvítím,

jaké jí srdce pokrývá.

Jak rád, jak rád bych růži podal,

a dávám routu! Nezdobný

se do mé růže červ vehlodal –

co mohu dát? Jsem chudobný.

Mé srdce hrob, co na něm kvítí?

Tu viz můj osud rozluštěn:

vyber si květ! Já nemoh’ síti,

můj hrob je chud, je opuštěn.