IX. Tiše stála v kruhu dívek skvělém,

Tiše stála v kruhu dívek skvělém,

plna citů srdce blažících,

zrůměněných rděl se na lících

cherub lásky ve svém božství celém.

Já pak růži něžným krytou pelem

skrýval v citech srdce bouřících,

tajil písní z duše snažících,

kterým ona byla spasitelem.

Až tu zraky v ohni obapolném

přátelské své záře vstříc si nesly,

jak dva známí v orůznění bolném;

a než opět níže k prsoum klesly

družně duše naše v letu volném,

stejná přání širým světem nesly.