IX. Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.

Tisíce dělnic přišlo, aby sklízelo zlatou tvou žeň.

Každá z nich, úsměvná jako májové jitro, dívala se na tě laskavýma očima.

Přišly ve svátečním šatě a sklonily se před tebou.

Ale tvé zraky zůstaly ocelově chladny, když nejkrásnější podávaly ti kytice polního kvítí.

A co jsem já? Cizinka, poslední, a přišla jsem, když v poledne stál's na výšinách Libanonu.

Tvé oči, podivuhodné oči, v nichž odvěká tajemství světů se mi zjevila

zahleděly se na mne. Ó dívej se na mne, Ó Silný!

Mé rty zpívající zakvílely bolestí nejvyšší rozkoše tvého pohledu.

S rozkvetlých stromů motýli květů rozletěli se k našim hlavám.

Hledíš na mne a srdce mé rozvířila hudba nepoznané krásy.

Ó dívej se na mne, Ó dívej se na mne, nechť rozkvetu v slunci tvých pohledů!