IX. Ty bílý květe, s perlami vonné rosy,

Ty bílý květe, s perlami vonné rosy,

kde utrhnul jsem Tě? V zahradách Poesie to bylo!

Teď bojím se, podzim chladný že tě zkosí. –

Co by mi pak v žití ještě zbylo?

Na břehu jezerním třásl Jsi se touhou,

po lásce nesmírných objetí vod Jsi prahl.

Čekal Jsi staletí, noc věčně dlouhou,

až já jsem přišel a radostně po Tobě sáhl. –

V liliji východu, chladnou, a přece tak žhavou,

vzrostl Jsi v zahradě mé, zalité měsíčním světlem –

tam záříš v aureole bílou svou slávou

v zádumčivém záhonu viol – v půlnočním tichu vzkvetlém.