IX. Ty bledá moje lilie,

Ty bledá moje lilie,

proč musil jsem tě znáti!

Tys měla být nám útěchou –

teď musím zaplakati.

Co v srdce mé tě vmluvilo,

to nyní žalem němne,

a co tě mělo k nebi vznést,

teď žár zhasilo ve mně.

Ty zlomená, já osiřel –

to nevalní boháči,

a co nám ještě vybývá,

to právě na hrob stačí.