IX. ÚNOR

Dny chodí v šeré barvě popele,

a tichý pláč jim často z očí spadne.

I člověku už slůvko veselé

je teď tak urážlivě nepřípadné.

Je všecko jinak: není příčin, sil

k šarvátkám doma, šerý mír je všude.

Dech v prsou se už dávno zatajil,

a čeká se, až zase nějak bude.

Čas pokání je, soudů, ortele,

máť Historie v mukách cosi rodí –

dojemno, že v té barvě popele

kol ní ty dny tak taktuplně chodí.