IX Úsměv svých zoubků jsi mi darovala,

Úsměv svých zoubků jsi mi darovala,

úsměv tvých zoubků stále se mnou teď.

Ať cokoliv s tvým obrázkem si říkám,

ten sladký úsměv – tvoje odpověď.

Na radost, vděčnost, na touhu i žal můj

mně stejně svitne, stejně odvětí –

a bude jednou k zešílení stejný,

až vzdušný zámek můj se rozletí.

Zaň však i za ta příští svoje muka

jak jaru strom chci květem děkovat.

Zač stál by život, kdyby pro žal příští

to nejkrásnější bál se míti rád.