IX. V horách.

Zlatou krví jara

zalita je niva.

Listí olší se rozvinuje,

klokoč se rozvíjí.

U senníku

sedí starý pasák,

chorý;

ponejprv vyšel ven

po dlouhé zimě.

Je všecek vyměněn,

sedá na omšený pařez

vyhnilé vrby.

V ruce má pastýřskou píšťalu,

s úsměvem pohlíží

k stoupajícímu slunci,

píská si, raduje se.

Vstává,

roste,

snímá čapku,

slunečko hladí mu

jemnou rukou

chladnou pleš.