IX. Večer se již zvolna sklání jak tichá modlitba,

Večer se již zvolna sklání jak tichá modlitba,

mou jde duší vzpomínání – jak tichá modlitba

ku tvým očím, ku tvé kštici,

ku tvým ňadrům, ke tvé stráni jak tichá modlitba.

Se mnou jsi v tom tichu kraje,

i v tom zvonku zacinkání jak tichá modlitba,

se mnou jsi v tom táhlém, dlouhém

hlučného dne umírání jak tichá modlitba,

se mnou jsi v těch barev mroucích,

smytých líném zhasínání jak tichá modlitba,

se mnou jsi v té první hvězdy

jiskřícím a žhoucím plání jak tichá modlitba,

se mnou jsi v té klidné řeky

i v tom klasů tichém vlání jak tichá modlitba,

se mnou jsi a cítím: budeš

takto se mnou do skonání jak tichá modlitba!