IX. Vidím stráni osloněnou,

Vidím stráni osloněnou,

posvátný háj na ní,

a nad vším se rozprostírá

červáneček ranní.

Hájem mladý jelen kráčí,

v jasnou dálku zírá,

a kol sebe potravy si

z kvítí jara sbírá.

Chodí jelen širou strání

dolů ku potoku,

kudy starý jelen chodil

postrach všemu soku.

Starý jelen zahynul tu,

ale z jeho kostí

sílu čerpá všecko mládí,

v nové bujarosti.

Mladý jelen – velká síla

v háji zelenavém:

mladý jelen – národ český

v působení novém.

Národ český – síla mladá,

ale rozum starý,

nehodami otužil se,

srdcem je však jarý.

Sílu čerpat vychází si

na praotců hroby,

aj – již tanou před duší mu

dávné, slavné doby.

Hoj jelene, vzchop se nyní,

pokroč ku východu,

nech se sluncem osloniti

na čest svého rodu.

Již se zvédá, hájem těká,

v slunci jíž se vzhlíží:

pějte, čeští skřivánkové,

Čech se k cíli blíží.

Přidružte se děvy české

Libušín rod vstává – – –

Tiše – tiše – jak dech jitra

Vstříc nám jde již sláva.

Jitro již zasvitlo, temno již mízí,

Májovým hájem prokmitá den – –

zaplesej srdce mé, nebe ti splní

milosti plný – májový sen!