IX. Vlastenská mysel.

Odstup zpotvořilý, hejsku vyhýralý!

Nezná juž tebe víc, matka žalostivá,

V čas svůj, službu si tvou přísně zakázala,

Slávou tež pohrdá z tvé ruky Slávia; –

Božnosť jak pochopí zotročená mysel? –

Roznět srdce, co jest bahno neřádové: –

Tvou moc z hanby kutý váže řetěz k zemi.

Jak doufáš k nebi až nésti padouchu se,

Ohněm nadsvětovým srdce zapáliti;

Odstup, chlouby se zdrž, matku nešal slovem –

Vlasť kdož chcem milovať, božně chovejme se.