IX. Vždy na ráně.

Jsme v moři ostrov – kolem vlny ječí,

loď žádná s míru zvěstí nepřistane,

a vlny dmou se, vichr divě vane,

ti klnou nebi a ti v slzách klečí.

Jen otců zvěstí a jen otců řečí

nám síla v údy zmalátnělé kane

a největší to zázrak tvůj, ó Pane,

že ještě žijem ve smrtelné křeči.

A denně hráze stavíme a denně

je nepřátelská vlna spláchne prudce

a smích a úzkosť válčí v naší líci,

vždy na ráně a v každé času změně

jak na Sionu valech jsme, v té ruce

meč obnažený, v té zednickou lžíci.