IX. Zvonek večerní.

Svým když políbením posledním

Slunce zemi dobrou noc již dává,

Tu večerní zvonek hlasem svým

S luk a polí dělníky svolává:

Domů! domů! volá po výšinách –

Domů! domů! volá po dolinách.

Čím pracoval, každý odloží,

Ruce sepne, Bohu pomodlí se;

Na své místo všecko uloží,

Jen když možno, dříve nežli stmí se;

Pak se k domu – k domu obracuje,

Jde – a k práci víc se nevracuje.