IX.
Purismu vůdčí idea
tak jako křišťál čistá –
zaplesej, lidstvo, kýžený
již zlatý věk ti chystá!
Epocha věky toužená
hle, z blízka již ti kývá –
jak skvělá, zázračná se ti
otvírá perspektiva!
Zásluhu o ten zázrak má
jediné spásné slovo,
tak prosté, jak je v podstatě
jen vejce Kolumbovo:
Nic nemalovat! Největší
toť mezi všemi hesly:
kdo plátno koupí, na ně sám
co chce, ať v duchu kreslí...
Znásilňováním svobody
prý je, když malíř chce tu
určitou svoji představu
vsugerovati světu.
Jsou školy, směry, názory,
jež po týdnu se mění –
purismus volnost naprostou
zavede do umění.
Na čisté plátno umělec
jen dá své jméno vzácné
a dílo hotovo... již jen
si malíř s kupcem plácne!
A když se shodnou o cenu,
což vždy je hlavní, nuže,
koupené dílo ihned si
do salonu dát může.
Na výšku nebo na délku,
jak právě se mu hodí,
to veldílo si pověsit
smí jeho Blahorodí.
A smí si po své libosti,
má času-li jen trochu,
vmýšleti, co a jak jen chce,
na plátna čistou plochu.
A zcela libovolně smí
tam, ovšem jenom v mysli,
si kreslit vše, ode všech škol
i směrů neodvislý.
Má vzácné jméno, za něž dal
malíři pěknou sumu –
ostatní ponecháno již
vlastnímu jeho umu.
Má obraz, o němž přemnozí
jsou ochotni psát ódy,
má kromě toho dílo, jež
nevyjde nikdy z módy!
Zde zastoupeny všechny má
epochy, školy, směry –
má galerii, jako jen
mecenáš málokterý!
Svou fantasií, co jen chce
si vymaluje v duchu,
na příklad ruskou vánici
v italsky modrém vzduchu.
A za chvíli, když omrzí
jej vlašské nebe, změní
zas obraz v dívčí hlavičku
s titulkem „V roztoužení...“
Po kosočtvercích kubismu
tam v mysli dá si znovu
studii podle přírody:
„Modlitbu drožkářovu“.
Babiččin portrét, Benátky,
Zuzanu v lázni – proč ne? –
jež opět v „Pána s cylindrem“
se zvolna měnit počne.
Impresionistický akt,
krajinu flámské školy,
zátiší, Hedu s labutí
i „Večer v Neapoli“.
Má „Podobiznu paní N.“
i „Myš v baletním sále“,
a třeba znovu Zuzanu
zas jinou, a tak dále...