IX.

Polibek ten byl kolébkou

Zlatolesklou nových citů –

Zdroj nového života jim

Vytrysk’ duší obou v skrytu.

Obou prsa dmou se volně,

Jakby tíž s nich odvalena –

Obou srdce mocně tlukou,

Až jim úzka prsou stěna.

Žalu rouška sňata s očí,

Slzy v blaha mok se mění,

A kde vzdech se toulal na rtech,

Tam slasť blouzní v sladkém snění.

A tak po čem dlouho práhli

Pěvec sladký, žena krásná:

To nalezli, když je svedla

V lokte noc ta lunojasná.