J. G.

„Ó Ado, dítě!“ Básník než já větší

zpěv nesmrtelný začal tak své dceři;

Tvé jméno milé jak hlas ptáka v keři

zní stále v sluch můj snivou, sladkou řečí.

I cítím všecko, co náš trud zde léčí,

co paprskem je kol, když svět se šeří,

čím duše jásá, miluje a věří,

je v lásce k dítěti a v něžné péči.

Že malým všecko, co tu zveme svoje,

i snaha výš, ty se všedností boje

i úsměv štěstí, gloriola slávy,

vzlet, který dráždí, vášeň, která klame,

když zváženo je s tím, co poklad pravý,

co, příteli můj, ve svých dětech máme.