J. Herbenovi

A toť se ví, že prší. A mračna nízko jdou,

o špičky kopců chytí se šmouhou šedivou

a ta se po nich válí, babího léta kus.

Den nechce rozkoukat se. A číst je přímo hnus.

A práce by tu byla – hle, lístky z redakce –

pro prvé číslo verše – a prosu ten zas chce –

a člověk nesvede zde nic, páni drazí, nic,

než animální žití a pár těch pohlednic.

A vidí spolubližní a pozoruje je,

jak barometr dává jim jakés naděje,

jak tuzemci, co věští. Nu, pozdrav tedy všem.

Spím s otevřeným zrakem den celý J. S. M.