J. S. MACHAR

Má každý v mládí svoje pletky.

Machar kdys potkal sufražetky,

a jaktě přirozeno jest,

vzdych’: „Zde by měly růže kvést!“

Nad hlavou metrem přísně mával

a kdo je větší, přirovnával,

zda Hálek nebo Neruda.

Však byla z toho ostuda.

Zhlížel se věze v Žižky šatech

v svých sociálních demokratech;

současně ale pro buržousty

šibenic nastavět chtěl spousty.

Do čtení latinských pak knih

se zabral, moudrost čerpal z nich,

a stal se volným myslitelem

a římské církve nepřítelem.

Až budete číst tyto řádky,

překročil již práh padesátky.

Padesátky? Kdo, Machar? Ne?!

Myslil’s, že vůbec nestárne?

Pohříchu ano. Tož si vzdychni

a zdraví přej mu, jak my všichni,

a peněz mnoho ošatek

od měďáků až do zlatek.