J. S. MACHAROVI.

Že zkřížili jsme spolu kdysi meče?

Nu ano, dávno – pravda to již není.

To člověk někdy v mladém zanícení

dbá čerta, zda krev komu z rány teče.

Na štěstí smrtné nebyly ty křeče,

a já šel dále v práci své i v snění

a odpustil již dávno pro umění,

chvil krásných mnoho slokám vašim vděče.

Nic nevím již, co bylo... zdar vám přeji

a radost z díla ať vás hladí hebce,

a zbraně-li vám líp než rýmy znějí,

i z toho, jak – teď sen váš – voj náš mladý,

kovově zklouben, pěkně jde a křepce,

jak dříve táhly veršů vašich řady!