J. V. Slukovovi.

Jak v Olympie nivách žírných

byl slaven čacký zápasník,

jenž ve kotoučích prachu vírných

jak orel bystrý k cíli vnik’,

jak tam zněl potlesk, létly věnce,

laur krášlil čelo vyvolence

a národ jásal jemu vstříc

a na rtech pěvců jeho jméno

jak létlo, jednou vysloveno,

a plálo leskem víc a víc:

Buď slaven dnešního dne námi,

touž radostí, v témž nadšení,

jenž v Olympijský závod dramy

a mimického umění

vždy chvátáš v letu bystrém, smělém

s mohutnou silou, volným čelem

a v očích s blesky jarosti,

buď zdraven v plném síly květu,

svých volných křídel u rozletu

na vrcholu své mladosti!

Neb komu jako Tobě přejí,

co nejlepší jest, bohové,

ten vše má, čím se tady stkvějí

dny žití v září růžové,

ve srdci touhu po nejvyšším,

rtům polibky a růže číším,

den plný práce, klidný sen,

na retu písně v družném svazku,

zdar na všech cestách, u všech lásku,

co ještě víc? – Buď pozdraven!