Já a Ty.

Co že sy chechtáš pokoutně číhaje? –

To jde mi k duhu. – Přejem ti vděčně vždy

Těch líků, nám však z lásky odpusť.

Tamto, kde oslice fíky mlsá,

Tam hleď, y nedbám, služ ti, co onnomu

To k zdraví starcy. – Důtklivě utrháš.

Než zdarma! nesmát se, když se ti

Po prachu papršlek zlatý válí? –

Tak mníš? nás, milý, prouhové vzdálení

Hned z rána žití pojali vlůno své.

Mě svížím v houšti mchem, tvé člány

Hedvábem zpevněly mhavotkaným.

Teď číš ti červcem růží se honosý

Až k hvězdám v zpupné slávě se zpínajíc.

Jak se to zlato rdí! y zslne,

Kdožkoli vrhne jen bokem naň vzor.

Má z prosté kůry zřezaná pod bílou

(O nevinny té!) práznuje lilií.

Ta nelhá: rosná mně zní čerstvě

Koření libivost každou ambra.

Ty žížníš! rty tvé vypráhly požárem.

Jsy mdlý, jsy, až strach! Leskot tě zarazyl,

Proč po něm saháš? žádné, věř mi,

Tantalu vláhy ten zábrysk nedá.

Poď, vrať se nazad! V chládku sy pod šumným,

Kdy nás chut ujme, hájkem mok perlový

(Ten balšam zocelil mně svaly!)

Hojně chcem čerpati z živých zdrojů.

Y předc se zdráháš? – Z výšky té? nemožná. –

Jest mi tě líto. Slyš, zde je pelyňku

Moc: dám ho v číš, anť lék je proti

Závratu. Nebojse! Chápeš? Buď zdráv!