Já astry mám jen a Vy růže,

Já astry mám jen a Vy růže,

vy jas a mně se snáší noc,

Najady tančí, vábí muže,

nepřijde nikdo na pomoc.

Sten duše nocí neproletí,

vzduch hustý je a bez chvění,

kdes zrozené teď křičí děti,

zašlé se novým vymění.

Snad stopy v mokré trávě zbudou,

než slunce rosu vysuší;

slyš, cvrčci tiše pochod hudou,

Mír chytře jde si pro duši.

Již na mne nikdo nevzpomíná

a po mně nikdo nevzdychá,

své bílé, dlouhé ruce vzpíná

má duše k hvězdám do ticha.