JÁ BÁL SE TVÉHO POHLEDU...

Já bál se tvého pohledu a bál se tvojích očí,

to byly zraky tygrovy, než na svou oběť skočí.

Když duši mou tma svírala a pták jen úpěl zdáli,

ty oči svitem magickým mně nocí divě plály.

Já bál se tvého pohledu a bál se tvého smíchu,

jenž tepny moje zastavil, se rozchvěl v nočním tichu,

mrazivým échem zvučel dál... Můj Bože, utichne-li! –

Oh, já jsem tě chtěl zardousit – a ruce mé se chvěly.

Ty slabé ruce klesly zpět, nedotkly se tvé pleti.

Tvé zraky plály horečně – já kles’ ti do objetí...

Ten zápas marně bojován zas jako večer prvý –

Upíre – ženo! Srdce své mou napojila’s krví...!