JÁ BÍLOU CESTOU ŠEL...

By Karel Babánek

Já bílou cestou šel, jež vinula se v tmách,

a v duši soumrak padal v šera slití,

po cestách stmělých šel ve světlech bledých strach,

jež v soumrak duše mé příšerně svítí,

ve hřbitov duše mé ve žlutých přísvitech...

Na hrobech mého Já, jsem viděl, věnec svad’,

jenž v teplých slabosti kdys’ marné přílivech

jsem rukou chvějící již dávno, dávno klad’.

Nad hroby těhotný stál zapoměním mrak,

jež těžké lilo v zčernalé se kříže...

a vyschlý nezvlhnul mně bílou slzou zrak,

když zaskřípěly vchodu za mnou mříže.