Já bledý pěvec, pěvec smutný

Já bledý pěvec, pěvec smutný

jsem přijel dneska v noci klíně

vám zazpívat své smutné písně,

své tiché písně k mandolině...

Dnes měsíc svítí kusem ledu,

stín za stínem se v alej sklání –

a mlčí vše, jen srdce moje,

to bije v ňadrech bez ustání.

Mé zvony zmlkly v unavení

a mlčí modrá alej snící

i ptáci moji uplakaní

sen dodnes zdřímli na větvici.

Tu smutný pěvec v tato ticha

svou lásku s sebou v struně brávám –

a když mne všechno oklamalo,

přec ještě věřit nepřestávám...

Tak pěvec smutný, pěvec bledý

jsem dneska přijel v noci klíně

vám zazpívat své tiché písně,

své smutné písně k mandolině.

Však stará je a známá nitka,

z níž nové písně pro vás předu,

ach, nedivte se... K mandolině

já jinak zpívat nedovedu,

ač jinak teď se všude zpívá

a zcela jinak v struny hrává...

Však svatá láska, kněžna moje,

být věčně láskou nepřestává...