Já, bludný jezdec, plání jel.

Já, bludný jezdec, plání jel,

to pustou, šerou plání,

a nikde květu nebylo,

jen poušť a mraky na ní.

To nebyl div, že v pozdní noc

jsem znaven klesal steskem,

to nebyl div, že jsem si přál

těch mraků zhynout bleskem.

Však mraky jako z ocele

tu stály jen a stály

a vůkol modré bludičky

jen plály, plály, plály. –