JÁ DO MOŽNOSTÍ NOVÝCH...

Já do možností nových jsem vyklenout chtěl most.

Jen přítomnost je pravda a lež je minulost.

Já s tím, jejž kdys jsem vraždil, chtěl dobrý zase být,

a člověka jak bratra a naděj svou chtěl ctít.

A jak bych duši ženy zdvih’ choulostivě v dlani

a soucitně a dlouze, tak bez hněvu zřel na ni,

to všecko v jasné chvíli, kdy vše se propadá,

i příčiny i bolest, zlo, jež nás ovládá.

Chci, toužím zapomenout, čím nemohl jsem růst

a čím můj život trpěl a krvácel a pust.

A než jsem sklenul most, on sřítil se mi, spad.

Hlas hrozný světem zněl, jal se mi posmívat.

Ze zrušených smluv mocných se ozval hlas mi, řek’:

Pojď, můžeš bít zas, vraždit... za starých podmínek.

Já vyzbrojiv se k Bohu se pomodlil a šel

a zabíjel jsem bratra a sestru zabíjel.