JÁ HLEDAL STUDNY BEZ DNA NA VÝŠÍCH...

By Antonín Sova

Já hledal studny bez dna na výších...

Nejprostší ženy, zpěv jež ptačí měly

na místě řeči. Sfingy mlčící,

jež nad rozcestími tmou smutnou čněly,

přátele nejpřísnější, klečící

na našem svědomí, však líbající

rty naše, soucit, hrdě zpívající...

Chladící rosu v květu kališích...

Já hledal studny bez dna na výších...

Já hledal vzácné lidi... Diskretní

jichž mlčí rty, když srdce čistě hoří...

Já hledal velikost i zrádnost moří

a pro svůj oheň předmět obětní...