Já hrála Chopina...

Já hrála Chopina. A unesl

mě z mého bytu v jiný, vonný byt,

tichounký ševel zahrad rozkvetlých

se hrnul okny a s ním vlahý klid.

Daleký modrý vějíř obzoru

s jantary na západě v plamenech

mi rozhrnul se sladce před zrakem,

a na tváři jsem cítila tvůj dech.

Smích drobný jako píseň v duši pad’,

ne můj, ne tvůj, a přece obou nás,

a rozevřená okna svítila,

a moře kytek hrnulo se v jas.

Nocturno doznívalo v daleku,

jen jako sen, jenž ulít’ tisíckrát,

jen jako tušení, a slyšel jsi?

Smích drobný jako píseň v duši pad’!