JÁ JOSEF MUROŇ

Já Josef Muroň, hutník od vysokých pecí,

jsem zaslíbil se plamenům a železu.

Já viděl od dětských let tavený kov téci

jak šelmu náhle vypuštěnou z řetězů.

Můj život neprobíhal v dřímotách a tichu,

do hlavy rachot bil a hvizd a syčení.

Až do šedin jsem věrně sloužil u odpichu,

ať probuzený drak se v sluhu promění.

Jsi vzteklý, draku tekutý a tryskající,

vyrazíš, jazyky tvé ostře zahučí.

Však člověk hamerácký s ožehnutou lící

ten tok tvůj vyměří a pevně poručí.

Poručí, jak má plynout tvoje tělo zrádné,

poručí slovem dlouholeté roboty,

na jeho rozkaz dračí rozzuřenost chladne,

ohnivé tělo tuhne v pevné ingoty.

Jen proto projdeš hlukem desateré dílny,

lis boky sevře ti a zdrtí kladiva,

by z tebe byly pláty, lodní hřídel silný

i velkých lokomotiv prsa dunivá.

A budou z tebe stroje pro žní požehnání

a bude z tebe mostů rozklenutý tvar.

A je-li zbraní třeba, budeš také zbraní,

to k obraně, by zlomen zbojnický byl spár.

Já Josef Muroň, hutník od vysokých pecí,

po celý život stál jsem v ohňů blýskání.

Já byl jsem také slovem ve veliké věci

a jedním kolečkem, jímž svět se pohání.