Já jsem král.

Řekněte! nejsem-li já král?

Trůn drnová jest besídka

Můj a palácem rudá mi

Chaloupka.

Zahrada panství celéť mé!

Ač je malé – předc těší mne

Více hle než Kresusa vše

Bohatství.

Mé poddané – jsou květinky;

Jestli se křivne která z nich,

Připnu ji lýčím na hůlku

Hebounkým.

Když zapadává slunéčko:

Rychle běžím tu květinky

Své stříbrnou zas vodinkou

Zalívat.

Pak, kdy puká poupě růže

Sčervenalé, když napíná

V chládku modrounkou hlavičku

Violka:

Tu provodím svou děvenku

Skrz květy po stezce drné:

Očko její tuť těká po

Zahrádce.

„Jak jsi to kráslivě srovnal!“

Dívky zašeptnou rtové mně;

„Odměny hodnať to práce

Je krásné!“

Modro zajiskří očinka

Dívce, a já – já obejmu

Dívku a na rty vtlačím jí

Hubinku!

Řekněte! nejsem-li král? – Hle,

Já panuji ve své zahrádce,

Já panuji v srdci Lenky

Milostné!