JÁ KANDIDUJI!

Čím sůl je moři a čím proudy

a k pohybu vln vichrů šum,

a oasa čím pro velbloudy,

tím jsou i volby národům.

To slovo vyslov, hned vše mládne,

oči se blyští z hlubiny,

tak ovšem národ nezasmrádne

a sílí svoje slabiny.

Čistí se, smejčí vsi a města,

a ruch je všude kouzelný,

kdo zaslouží, no ten se trestá,

a všude cítit – prádelny.

Nelze přec mandát jen tak získat

a rovnati jej onucím:

tož za ním šturm já počnu pískat

a kníry sobě nakrucím.

Já kandiduji, ano, prosím!

Nechť přízní všech jsem podělen,

svůj program tuhle v kapse nosím

a nebojím se prádelen.

V něm oxygen je nové éry

a neřádů všech očista,

jsem nepřítelem kariéry,

dokud je ještě nejista.

Mám tvrdé pěsti, snědé tváře

a ještě jsem i svoboden,

chci pulty tlouci, kalamáře

a pravítkem být proboden.

Mám metr devadesát vejšky

a trefuju i za rohem,

rád jídám proletářské slejšky,

ach, posypané tvarohem.

Jsem práce veskrz positivné,

znám všelijakou taktiku,

v mých ústech mrtvé slovo živne

a citáty mám v malíku.

Chytit se nedám v žádné kleci,

sám chytím z prakse moudrost hned,

že nejhlavnější při všem věcí

je diety si udržet.

Demokratické svoje heslo

jaktěživ ne – ne – nezradím,

a dá-li mi kdo měkčí křeslo,

s nevolí se tam - posadím.

Neb všude, na plyši i dřevě

to vědomě i bezděčně

lze vyhnouti se s jablkem Evě

a vlasti sloužit výtečně.

Z mé práce plno vzejde květů

na siré líše národní,

a budu troubit na trumpetu

k obstrukci skladbu původní.

Jest jako řeka Amu-Darja

mé výmluvnosti valný proud – –

Já kandiduji! – Ježíšmarja,

nenechejte mne propadnout!