Já, který hledám...

Já, který hledám krůpěj svěží rosy

pro zprahlá ústa, z jehož zpěvů zdroje

sta milujících pilo štěstí svoje,

jsem vždycky ten, jenž o tu krůpěj prosí.

Já strádám vždycky, kde je šťasten kdosi,

on v zátiší, já v nové štván vždy boje,

on v jistotě, já samé nepokoje,

mně hýká výr, kde jiným pějí kosi.

A urvu-li jen paprsk na vteřinu,

jen paprsk lásky, pochopení, citu,

ó jak je urván, jak zakoupen draze!

Sta hýří jich v tom citu, v němž já hynu,

sta k blaha nejvyššího tíhne štítu:

nad strží chvím se sotva v rovnováze.