JÁ LEŽÍM V RAKVI

Kostelník přišel zvát mě do kostela,

leč zastavil se, bylo to jak střela:

Já ležím v rakvi!

Složené ruce, růžencem ovinuté,

nos vystouplý a oči zapadnuté –

já ležím v rakvi.

Listonoš vchází, nese novin haldu

a dopisů – já nedbám o jich šalbu,

já ležím v rakvi.

Jdou žebráci, co denně za mnou chodí.

Ta mrtvá ruka darů nerozhodí,

já ležím v rakvi.

Pak přišel výběrčí pro peníz daně.

Já zaplatil daň nejvyšší a maně

já ležím v rakvi.

Jde redaktor pro básně, pro Hovory –

já dohovořil s této země tvory,

já ležím v rakvi.

Aj, vchází malíř, nový obraz nese –

čím stín, když duchu Vesna zaskvěje se,

já ležím v rakvi.

A přišli členi družstev svých a spolků,

bych poradil, bych pomoh’ bez okolků –

já ležím v rakvi.

A přátelé mě navštívili vřelí,

a na procházku pozvati mě chtěli –

já ležím v rakvi.

Pak přišel ten, jenž chtěl mi vrazit dýku,

leč pozdě již! Co škodí nebožtíku?

Já ležím v rakvi.

Ač nos můj špičatý a úsměv tvrdý –

v mém srdci mír je, hluboký a hrdý –

já ležím v rakvi.

Já doúčtoval s podlostí a luzou

a políbený nesmrtnosti Musou

já ležím v rakvi.

Jsem smířen s Bohem, se světem a sudbou,

mně pláč i posměšek zní jednou hudbou,

já ležím v rakvi.

Dvě svíce u mé hlavy třepetají

jak bludičky. Zář jinačí je v ráji.

Já ležím v rakvi.

Kdo přijde, stane, čelo poznamená

a dí: Spi, hlavo uštvaná a unavená!

Já ležím v rakvi.

Pak pohřbili mě. Dál se rvou a bijí.

Ke mně to zní jen dálnou melodií.

Já ležím v rakvi.