„Já miluji Tě!“ Dnes to mohu říci,

„Já miluji Tě!“ Dnes to mohu říci,

a pohledět Ti klidně do zraků,

ten bílý vlas a vrásky na mé líci

mne zbavily vší bázně, rozpaků.

Zpět navracím se jako nevěřící,

jenž nechtěl vidět Boha v oblaku,

a v chrámě klečí v zlaté záři svící,

a v nastalém se kaje soumraku.

„Já miluji Tě!“ Sladká jsou ta slova,

jsou života a smrti předzvěstí,

mně zdá se, jimi zrozena jsem znova.

Má duše vstala z mrtvých. A přec zase

zpět vržena je s oblak v neštěstí,

do tmy, v níž láskou k žití zrodila se!