JÁ MOTÝLŮ JSEM VIDĚL PĚT...

Já motýlů jsem viděl pět,

motýlů bílých jako sníh,

a jejich vír a hon a let

nad stříbrnou se vodou mih.

Motýlů bílých jako sníh

se odlesk vznášel, chvěl a třás,

nad stříbrnou se vodou mih

a vesla tepem náhle zhas.

Odlesk se mihnul, chvěl a třás

v mé duši lehký, průzračný,

a vesla tepem náhle zhas,

jak přelud byl by oblačný.

V mé duši lehký, průzračný

tvůj obraz, drahá, se to chvěl,

jak přelud byl by oblačný,

on v temno kmit a v svit se tměl.

Tvůj obraz, drahá, se to chvěl,

kdo kouzlu tomu odolá?

Jak v temno kmit a v svit se tměl,

víš, co to létlo do kola?

Kdo kouzlu tomu odolá?

Smích, Štěstí, Radost, Naděj, Ples!

Víš, co to létlo do kola?

Ó, my jsme pluli do nebes!

Smích, Štěstí, Radost, Naděj, Ples,

to mladosti, to krásy květ.

Ó, my jsme pluli do nebes...

Já motýlů jsem viděl pět.