Já nechci více touhou mříť...

Já nechci více touhou mříť

a vzdýchať láskou k dívčině,

já neždám oko potopiť

ve svůdných očí hlubině.

Víc nechci dusiť v planých snech

ten žhoucí ducha svého let –

však směle k říši nadhvězdné

chci pozdvihnouti mužný hled.

Chci dýchať pravdy vznešenosť,

jež ve hvězdách mi zářívá,

chci zpýtať dobra blahý žár,

jenž útěchou hruď zahřívá.

Chci Slavín krásy vyhledať

a tam svou duši ponořiť,

chci mysl něhou nadchnouti

a přírodě se pokořiť.

Pak náručí chci rozepnouť

celému světu k objetí – –

Zdaž aspoň jedno srdce jen

v mou náruč s touhou přiletí?!