JÁ NEJSEM SMUTEN

Já nejsem smuten, to jen písně moje,

zaklínající stesk mých opožděných žní.

Pozdního zrání zpěv, šum zbloudilého roje

i píseň podzimní melancholicky zní.

Já nejsem smuten, to jen písně moje

melodii snad mají bolavou,

když protrhnou se v srdci staré zdroje

a zatopí je jarní záplavou.

Já nejsem smuten. Nemám žádný žal.

Má píseň radostně jak jarní míza tryská.

Jak smutná byla krása, kráčící opodál,

oč smutnější je blízká, tak strašidelně blízká!

V jezero azurové, radosti, vnoř sítě

a smutnou rybku ulovíš ze hlubin.

Obejmi plamen a popel políbí tě.

Hory a oblaka i křídla mají stín.

Radostně volám v slunný krásy kraj

své štěstí jako prozpěvují ptáci.

Já nejsem smuten, to jen stinný háj

mou píseň tesknou ozvěnou mi vrací.