Já nenávidím duše Ephialtův.

Já nenávidím duše Ephialtů,

co mrzkou rukou vrahy zlotřilé

v háj rodné půdy v dobách bědných vodí,

by zastenaly luhy spanilé,

by zarděli se bozi domorodí

a krkavcové zasedali k hodu:

největší vraždou zrada na národu!

Já nenávidím ruce Tarpeiny,

jež nepřátelům cestu proklestí

v práh domácí, by cizím v oběť padl

a v rodný krb se vrhlo neštěstí,

by vavřín lásky k domovině svadl

a vlasť se chvěla hrůzy nad propastí:

největší kletbou býti zrádcem vlasti!

Já nenávidím Milotovské činy,

jež národ celý v pouta vrhají,

vlasť zaplavují mořem bojů děsných

a svatý prapor její trhají,

by půdu drahou při orgiích plesných

cizácká noha robstvem pošlapala

a Rufovy dny vlasti přivolala!

Však velebím já duše Leonidů,

co za vlasť padli v lůně Thermopyl,

a velebím já činy Manliovy,

když gallský proud Řím ohněm zatopil,

a velebím já ruce Jungmannovy,

jež otvírají novou vlasti dobu

a světlem v ruce budí národ z hrobu!