JÁ NEPLÁČI...

Když nad rovem se vykopaným

pohřebních zvonů píseň chví, –

když obličejem milovaným

zaškube jiskra šílenství, –

já nepláči... však cítím temně:

cos, co je silnější než já,

to zmítá mnou, to pláče ve mně

a z prsou mých a z očí štká...