Já něžně začal lkát jak slavílek,

Já něžně začal lkát jak slavílek,

já loudil uměle jsem luzné zvuky,

a náhle struna praskla – drsný skřek.

Brk tupý jsem do mozolné vzal ruky

a namáčel ho tam, kde skápla krev,

v mé mnohá padla oko smeť a plev,

ký div, že často klopýt jsem a pad – –

Já nesměl ladit lyru podle mody,

sic v srdci prázdno bylo, mráz a chlad,

já do nebe jsem nové hledal schody.