Já nezvu jménem tajemství,

By Adolf Racek

Já nezvu jménem tajemství,

mu NEVÍM jména.

S neznámem sám vždy hovořím

zbožností,

milostí,

uměním,

snění hrou

a žízní bezmeznou

se opít Vším.

Od hlubin ledví v hlubiny hvězd

knih knihou mou ves vesmír jest.