Já pláči hořce, marná je má touha,

Já pláči hořce, marná je má touha,

je marné všechno, kol vše pusté je –

ta píseň lásky – iluse jen pouhá –

a zlaté světlo zhaslo naděje.

Stín soumrak svívá. Temná noc je dlouhá,

ve vlhké půdě vidím šlépěje...

Mně odpusť, Bože! Duše má se rouhá!

Ty stopy vítr pískem zavěje.

Kdos cizí přešel tichým sadem kolem –

Ty Jsi to nebyl, toužně ždaný tak!

Na květ se dívám s nalomeným stvolem.

Ten nezničil Jsi, pro Tě nezvad' záhy!

Na východ v touze upírá se zrak –

mně neublížíš! Dobrý Jsi, můj Drahý!