Já po louce, tys cestou šel,

Já po louce, tys cestou šel,

já vrbovím, ty stromů řadou,

tys trhal ovoce, já pěl

a mezi námi bajku mladou,

tak divnou, potok vyprávěl.

O králi, pan Život se jmenoval,

jak v cárech žebrat světem chodil,

princeznu loutku sebou vodil –

dál potok hrčel a povídal.

Tys suchem šel, mě rosa máčela –

a prázdno v duši, plné útroby

silnicí dlážděnou tlupa v dáli kráčela.

My v bouři štěstí a ti tam v klidu muce –

My přes hořký někdy potok chudoby

si podávali ruce.